Jmenuji se Michal a v den svých šestých narozenin jsem se rozhodl dát všechny své narozeninové peníze Kubovi, kamarádovi ze třídy, který potřeboval pomoc. Netušil jsem, že tím spustím řetězec událostí, které zasáhnou nejen moji rodinu, ale i celé naše sídliště. Tahle zkušenost mi ukázala, jak málo stačí k tomu, aby se lidé spojili a změnili svět kolem sebe.
Jmenuji se Tereza a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi Filip poprvé řekl, že jeho rodiče možná půjdou od sebe. Bylo mi teprve osm, ale cítila jsem, že musím něco udělat. Příběh o tom, jak jsem se snažila zachránit rodinu svého nejlepšího kamaráda, mě dodnes pronásleduje.
Jsem máma pětiletého Matěje a už několik měsíců mě trápí, jestli jsem mu neublížila tím, jak jsem ho pojmenovala. Všude kolem slyším stejné jméno a začínám mít pocit, že můj syn je jen jedním z davu. Píšu svůj příběh, protože doufám, že nejsem jediná, kdo se někdy ptal, jestli jméno může ovlivnit celý život.
Jmenuji se Petra a nikdy jsem si nemyslela, že největší boj v mém životě povedu kvůli vlastní dceři. Dvě babičky, moje maminka a tchyně, se nedokážou smířit s tím, že by se o svou vnučku měly dělit, a jejich soupeření začalo ničit naši rodinu. Když jsem viděla, jak jejich hádky a manipulace ubližují malé Aničce, rozhodla jsem se, že už to takhle dál nejde.
Jsem babička, která jako jediná vidí, jak má vnučka trpí pod tlakem své matky. Sleduji, jak se z hudby stává nástroj bolesti místo radosti. Bojuji s pocitem bezmoci a hledám odvahu zasáhnout.
